1 Ἐγένετο δὲ ἐν σαββάτῳ διαπορεύεσθαι αὐτὸν διὰ σπορίμων, καὶ ἔτιλλον οἱ μαθηταὶ αὐτοῦ καὶ ἤσθιον τοὺς στάχυας ψώχοντες ταῖς χερσίν.
1 Egeneto de en sabbato diaporeuesthai auton dia sporimon, kai etillon oi mathetai autou kai esthion tous stajyas psojontes tais jersin.
1 Sucedió en un shabat que él atravesaba sembrados, y sus discípulos arrancaban espigas y las comían frotándolas con las manos.
2 τινὲς δὲ τῶν Φαρισαίων εἶπαν, Τί ποιεῖτε ὃ οὐκ ἔξεστιν τοῖς σάββασιν;
2 tines de ton Farisaion eipan, Ti poieite ho ouk exestin tois sabbasin;
2 Pero algunos de los perushim dijeron: “¿Qué hacen? Eso no es lícito en los shabatot”.
3 καὶ ἀποκριθεὶς πρὸς αὐτοὺς εἶπεν ὁ Ἰησοῦς, Οὐδὲ τοῦτο ἀνέγνωτε ὃ ἐποίησεν Δαυὶδ ὅτε ἐπείνασεν αὐτὸς καὶ οἱ μετ’ αὐτοῦ [ὄντεσ];
3 kai apokritheis pros autous eipen ho Iesous, Oude touto anegnote ho epoiesen Dauid hote epeinasen autos kai oi met’ autou [ontes];
3 Entonces respondiendo a ellos, Iehoshúa dijo: “¿Ni siquiera han leído lo que hizo David cuando él y los que estaban con él tuvieron hambre,
4 [ὡσ] εἰσῆλθεν εἰς τὸν οἶκον τοῦ θεοῦ καὶ τοὺς ἄρτους τῆς προθέσεως λαβὼν ἔφαγεν καὶ ἔδωκεν τοῖς μετ’ αὐτοῦ, οὓς οὐκ ἔξεστιν φαγεῖν εἰ μὴ μόνους τοὺς ἱερεῖς;
4 [hos] eiselthen eis ton oikon tou theou kai tous artous tes protheseos labon efagen kai edoken tois met’ autou, ous ouk exestin fagein ei me monous tous hiereis;
4 cómo entró en la casa de Elohim, tomó los panes de la proposición, comió y dio a los que estaban con él, panes que no es lícito comer sino solo para los kohanim?”.
5 καὶ ἔλεγεν αὐτοῖς, Κύριός ἐστιν τοῦ σαββάτου ὁ υἱὸς τοῦ ἀνθρώπου.
5 kai elegen autois, Kyrios estin tou sabbatou ho huios tou anthropou.
5 Y les decía: “El hijo del hombre es adón del shabat”.
6 Ἐγένετο δὲ ἐν ἑτέρῳ σαββάτῳ εἰσελθεῖν αὐτὸν εἰς τὴν συναγωγὴν καὶ διδάσκειν· καὶ ἦν ἄνθρωπος ἐκεῖ καὶ ἡ χεὶρ αὐτοῦ ἡ δεξιὰ ἦν ξηρά·
6 Egeneto de en hetero sabbato eiselthein auton eis ten synagogen kai didaskein. kai en anthropos ekei kai he jeir autou he dexia en xera.
6 Sucedió en otro shabat que él entró en la sinagoga y enseñaba, y había un hombre cuya mano derecha estaba seca.
7 παρετηροῦντο δὲ αὐτὸν οἱ γραμματεῖς καὶ οἱ Φαρισαῖοι εἰ ἐν τῷ σαββάτῳ θεραπεύει, ἵνα εὕρωσιν κατηγορεῖν αὐτοῦ.
7 pareterounto de auton oi grammateis kai oi Farisaioi ei en to sabbato therapeuei, hina eurosin kategorein autou.
7 Los escribas y los perushim lo observaban, para ver si sanaría en el shabat, con el fin de encontrar algo de qué acusarlo.
8 αὐτὸς δὲ ᾔδει τοὺς διαλογισμοὺς αὐτῶν, εἶπεν δὲ τῷ ἀνδρὶ τῷ ξηρὰν ἔχοντι τὴν χεῖρα, Ἔγειρε καὶ στῆθι εἰς τὸ μέσον· καὶ ἀναστὰς ἔστη.
8 autos de edei tous dialogismous auton, eipen de to andri to xeran ejonti ten jeira, Egeire kai stethi eis to meson. kai anastas este.
8 Pero él conocía sus razonamientos y dijo al hombre que tenía la mano seca: “Levántate y ponte en medio”. Y él se levantó y se puso de pie.
9 εἶπεν δὲ ὁ Ἰησοῦς πρὸς αὐτούς, Ἐπερωτῶ ὑμᾶς, εἰ ἔξεστιν τῷ σαββάτῳ ἀγαθοποιῆσαι ἢ κακοποιῆσαι, ψυχὴν σῶσαι ἢ ἀπολέσαι;
9 eipen de ho Iesous pros autous, Eperoto hymas, ei exestin to sabbato agathopoiesai e kakopoiesai, psyjen sosai e apolesai;
9 Iehoshúa les dijo: “Les pregunto, ¿es lícito en el shabat hacer el bien o hacer el mal, salvar una vida o destruirla?”
10 καὶ περιβλεψάμενος πάντας αὐτοὺς εἶπεν αὐτῷ, Ἔκτεινον τὴν χεῖρά σου. ὁ δὲ ἐποίησεν, καὶ ἀπεκατεστάθη ἡ χεὶρ αὐτοῦ.
10 kai periblepsamenos pantas autous eipen auto, Ekteinon ten jeira sou. ho de epoiesen, kai apekatestathe he jeir autou.
10 Mirando a todos ellos, le dijo: “Extiende tu mano”. Él lo hizo, y fue restaurada la mano de él.
11 αὐτοὶ δὲ ἐπλήσθησαν ἀνοίας, καὶ διελάλουν πρὸς ἀλλήλους τί ἂν ποιήσαιεν τῷ Ἰησοῦ.
11 autoi de eplesthesan anoias, kai dielaloun pros allelous ti an poiesaien to Iesou.
11 Pero ellos se llenaron de insensatez y discutían entre ellos qué podrían hacerle a Iehoshúa.
12 Ἐγένετο δὲ ἐν ταῖς ἡμέραις ταύταις ἐξελθεῖν αὐτὸν εἰς τὸ ὄρος προσεύξασθαι, καὶ ἦν διανυκτερεύων ἐν τῇ προσευχῇ τοῦ θεοῦ.
12 Egeneto de en tais hemerais tautais exelthein auton eis to oros proseuxasthai, kai en dianyktereuon en te proseuje tou theou.
12 En esos días, él salió al monte para orar, y pasó toda la noche en oración a Elohim.
13 καὶ ὅτε ἐγένετο ἡμέρα, προσεφώνησεν τοὺς μαθητὰς αὐτοῦ, καὶ ἐκλεξάμενος ἀπ’ αὐτῶν δώδεκα, οὓς καὶ ἀποστόλους ὠνόμασεν,
13 kai hote egeneto hemera, prosefonesen tous mathetas autou, kai eklexamenos ap’ auton dodeka, ous kai apostolous onomasen,
13 Cuando llegó el día, llamó a sus discípulos, y escogió de entre ellos a doce, a quienes también nombró emisarios:
14 Σίμωνα, ὃν καὶ ὠνόμασεν Πέτρον, καὶ Ἀνδρέαν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ, καὶ Ἰάκωβον καὶ Ἰωάννην καὶ Φίλιππον καὶ Βαρθολομαῖον
14 Simona, hon kai onomasen Petron, kai Andrean ton adelfon autou, kai Iakobon kai Ioannen kai Filippon kai Bartholomaion
14 Shimon, a quien también llamó Kefa, y Andrai, su hermano; Iaaqov y Iojanan; Filipos y Bar-Talmai,
15 καὶ Μαθθαῖον καὶ Θωμᾶν καὶ Ἰάκωβον Ἁλφαίου καὶ Σίμωνα τὸν καλούμενον Ζηλωτὴν
15 kai Maththaion kai Thoman kai Iakobon HAlfaiou kai Simona ton kaloumenon Zeloten
15 Matitiá y Tomá; Iaaqov hijo de Jalfai; Shimon, llamado Qanaiá;
16 καὶ Ἰούδαν Ἰακώβου καὶ Ἰούδαν Ἰσκαριώθ, ὃς ἐγένετο προδότης.
16 kai Ioudan Iakobou kai Ioudan Iskarioth, hos egeneto prodotes.
16 Iehudá hijo de Iaaqov, y Iehudá ish-Qriot, quien llegó a ser traidor.
17 Καὶ καταβὰς μετ’ αὐτῶν ἔστη ἐπὶ τόπου πεδινοῦ, καὶ ὄχλος πολὺς μαθητῶν αὐτοῦ, καὶ πλῆθος πολὺ τοῦ λαοῦ ἀπὸ πάσης τῆς Ἰουδαίας καὶ Ἰερουσαλὴμ καὶ τῆς παραλίου Τύρου καὶ Σιδῶνος,
17 Kai katabas met’ auton este epi topou pedinou, kai ojlos polys matheton autou, kai plethos poly tou laou apo pases tes Ioudaias kai Ierousalem kai tes paraliou Tyrou kai Sidonos,
17 Bajando con ellos, se detuvo en un lugar llano; había allí una gran multitud de sus discípulos, y también mucha gente de toda [la región] de Iehudá, de Ierushaláim, y de la costa de Tzor y Tzidón,
18 οἳ ἦλθον ἀκοῦσαι αὐτοῦ καὶ ἰαθῆναι ἀπὸ τῶν νόσων αὐτῶν· καὶ οἱ ἐνοχλούμενοι ἀπὸ πνευμάτων ἀκαθάρτων ἐθεραπεύοντο.
18 oi elthon akousai autou kai iathenai apo ton noson auton. kai oi enojloumenoi apo pneumaton akatharton etherapeuonto.
18 que habían venido para escucharlo y ser sanados de sus enfermedades; también los que eran atormentados por espíritus impuros eran sanados.
19 καὶ πᾶς ὁ ὄχλος ἐζήτουν ἅπτεσθαι αὐτοῦ, ὅτι δύναμις παρ’ αὐτοῦ ἐξήρχετο καὶ ἰᾶτο πάντας.
19 kai pas ho ojlos ezetoun haptesthai autou, hoti dynamis par’ autou exerjeto kai iato pantas.
19 Toda la multitud intentaba tocarlo, porque poder de él salía y sanaba a todos.
20 Καὶ αὐτὸς ἐπάρας τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ εἰς τοὺς μαθητὰς αὐτοῦ ἔλεγεν, Μακάριοι οἱ πτωχοί, ὅτι ὑμετέρα ἐστὶν ἡ βασιλεία τοῦ θεοῦ.
20 Kai autos eparas tous ofthalmous autou eis tous mathetas autou elegen, Makarioi oi ptojoi, hoti hymetera estin he basileia tou theou.
20 Entonces, alzando los ojos hacia sus discípulos, dijo: “Bienaventurados los pobres, porque de ustedes es el reino de Elohim”.
21 μακάριοι οἱ πεινῶντες νῦν, ὅτι χορτασθήσεσθε. μακάριοι οἱ κλαίοντες νῦν, ὅτι γελάσετε.
21 makarioi oi peinontes nyn, hoti jortasthesesthe. makarioi oi klaiontes nyn, hoti gelasete.
21 Bienaventurados los que tienen hambre ahora, porque serán saciados. Bienaventurados los que lloran ahora, porque reirán.
22 μακάριοί ἐστε ὅταν μισήσωσιν ὑμᾶς οἱ ἄνθρωποι, καὶ ὅταν ἀφορίσωσιν ὑμᾶς καὶ ὀνειδίσωσιν καὶ ἐκβάλωσιν τὸ ὄνομα ὑμῶν ὡς πονηρὸν ἕνεκα τοῦ υἱοῦ τοῦ ἀνθρώπου·
22 makarioi este hotan misesosin hymas oi anthropoi, kai hotan aforisosin hymas kai oneidisosin kai ekbalosin to onoma hymon hos poneron heneka tou huiou tou anthropou.
22 Bienaventurados son ustedes cuando los hombres los odien, cuando los separen, los insulten y desechen su nombre como maligno, a causa del hijo del hombre.
23 χάρητε ἐν ἐκείνῃ τῇ ἡμέρᾳ καὶ σκιρτήσατε, ἰδοὺ γὰρ ὁ μισθὸς ὑμῶν πολὺς ἐν τῷ οὐρανῷ· κατὰ τὰ αὐτὰ γὰρ ἐποίουν τοῖς προφήταις οἱ πατέρες αὐτῶν.
23 jarete en ekeine te hemera kai skirtesate, idou gar ho misthos hymon polys en to ourano. kata ta auta gar epoioun tois profetais oi pateres auton.
23 Alégrense en aquel día y salten de gozo, pues miren, su recompensa es grande en el cielo, porque así hicieron sus padres con los profetas.
24 Πλὴν οὐαὶ ὑμῖν τοῖς πλουσίοις, ὅτι ἀπέχετε τὴν παράκλησιν ὑμῶν.
24 Plen ouai hymin tois plousiois, hoti apejete ten paraklesin hymon.
24 Pero ¡ay de ustedes, los ricos!, porque ya han recibido su consuelo.
25 οὐαὶ ὑμῖν, οἱ ἐμπεπλησμένοι νῦν, ὅτι πεινάσετε. οὐαί, οἱ γελῶντες νῦν, ὅτι πενθήσετε καὶ κλαύσετε.
25 ouai hymin, oi empeplesmenoi nyn, hoti peinasete. ouai, oi gelontes nyn, hoti penthesete kai klausete.
25 ¡Ay de ustedes, los que están llenos ahora!, porque tendrán hambre. ¡Ay de ustedes, los que ahora ríen!, porque se lamentarán y llorarán.
26 οὐαὶ ὅταν ὑμᾶς καλῶς εἴπωσιν πάντες οἱ ἄνθρωποι, κατὰ τὰ αὐτὰ γὰρ ἐποίουν τοῖς ψευδοπροφήταις οἱ πατέρες αὐτῶν.
26 ouai hotan hymas kalos eiposin pantes oi anthropoi, kata ta auta gar epoioun tois pseudoprofetais oi pateres auton.
26 ¡Ay de ustedes, cuando todos los hombres hablen bien de ustedes!, porque así hicieron sus padres con los falsos profetas.
27 Ἀλλὰ ὑμῖν λέγω τοῖς ἀκούουσιν, ἀγαπᾶτε τοὺς ἐχθροὺς ὑμῶν, καλῶς ποιεῖτε τοῖς μισοῦσιν ὑμᾶς,
27 Alla hymin lego tois akouousin, agapate tous ejthrous hymon, kalos poieite tois misousin hymas,
27 Pero a ustedes, los que escuchan, les digo: Amen a sus enemigos, hagan el bien a los que los odian,
28 εὐλογεῖτε τοὺς καταρωμένους ὑμᾶς, προσεύχεσθε περὶ τῶν ἐπηρεαζόντων ὑμᾶς.
28 eulogeite tous kataromenous hymas, proseujesthe peri ton epereazonton hymas.
28 bendigan a los que los maldicen, oren por los que los maltratan.
29 τῷ τύπτοντί σε ἐπὶ τὴν σιαγόνα πάρεχε καὶ τὴν ἄλλην, καὶ ἀπὸ τοῦ αἴροντός σου τὸ ἱμάτιον καὶ τὸν χιτῶνα μὴ κωλύσῃς.
29 to typtonti se epi ten siagona pareje kai ten allen, kai apo tou airontos sou to himation kai ton jitona me kolyses.
29 Al que te golpea en la mejilla, ofrécele también la otra, y al que te quita el manto, no le impidas llevarse también la túnica.
30 παντὶ αἰτοῦντί σε δίδου, καὶ ἀπὸ τοῦ αἴροντος τὰ σὰ μὴ ἀπαίτει.
30 panti aitounti se didou, kai apo tou airontos ta sa me apaitei.
30 A todo el que te pida, dale, y al que se lleve tus cosas, no se las reclames.
31 καὶ καθὼς θέλετε ἵνα ποιῶσιν ὑμῖν οἱ ἄνθρωποι, ποιεῖτε αὐτοῖς ὁμοίως.
31 kai kathos thelete hina poiosin hymin oi anthropoi, poieite autois homoios.
31 Como quieren que los hombres les hagan, háganlo ustedes de igual manera.
32 καὶ εἰ ἀγαπᾶτε τοὺς ἀγαπῶντας ὑμᾶς, ποία ὑμῖν χάρις ἐστίν; καὶ γὰρ οἱ ἁμαρτωλοὶ τοὺς ἀγαπῶντας αὐτοὺς ἀγαπῶσιν.
32 kai ei agapate tous agapontas hymas, poia hymin jaris estin; kai gar oi hamartoloi tous agapontas autous agaposin.
32 Si aman a los que los aman, ¿qué mérito tienen? También los pecadores aman a quienes los aman.
33 καὶ [γὰρ] ἐὰν ἀγαθοποιῆτε τοὺς ἀγαθοποιοῦντας ὑμᾶς, ποία ὑμῖν χάρις ἐστίν; καὶ οἱ ἁμαρτωλοὶ τὸ αὐτὸ ποιοῦσιν.
33 kai [gar] ean agathopoiete tous agathopoiountas hymas, poia hymin jaris estin; kai oi hamartoloi to auto poiousin.
33 Y si hacen el bien a quienes les hacen el bien, ¿qué mérito tienen? También los pecadores hacen lo mismo.
34 καὶ ἐὰν δανίσητε παρ’ ὧν ἐλπίζετε λαβεῖν, ποία ὑμῖν χάρις [ἐστίν]; καὶ ἁμαρτωλοὶ ἁμαρτωλοῖς δανίζουσιν ἵνα ἀπολάβωσιν τὰ ἴσα.
34 kai ean danisete par’ hon elpizete labein, poia hymin jaris [estin]; kai hamartoloi hamartolois danizousin hina apolabosin ta isa.
34 Y si prestan a aquellos de quienes esperan recibir, ¿qué mérito tienen? También los pecadores prestan a pecadores para recibir lo mismo.
35 πλὴν ἀγαπᾶτε τοὺς ἐχθροὺς ὑμῶν καὶ ἀγαθοποιεῖτε καὶ δανίζετε μηδὲν ἀπελπίζοντες· καὶ ἔσται ὁ μισθὸς ὑμῶν πολύς, καὶ ἔσεσθε υἱοὶ ὑψίστου, ὅτι αὐτὸς χρηστός ἐστιν ἐπὶ τοὺς ἀχαρίστους καὶ πονηρούς.
35 plen agapate tous ejthrous hymon kai agathopoieite kai danizete meden apelpizontes. kai estai ho misthos hymon polys, kai esesthe huioi hypsistou, hoti autos jrestos estin epi tous ajaristous kai ponerous.
35 Pero amen a sus enemigos, hagan el bien, presten sin esperar nada a cambio, y su recompensa será grande, y serán hijos del Altísimo, porque Él es bondadoso con los ingratos y los malvados.
36 Γίνεσθε οἰκτίρμονες καθὼς [καὶ] ὁ πατὴρ ὑμῶν οἰκτίρμων ἐστίν.
36 Ginesthe oiktirmones kathos [kai] ho pater hymon oiktirmon estin.
36 Sean compasivos, así como su Padre es compasivo.
37 Καὶ μὴ κρίνετε, καὶ οὐ μὴ κριθῆτε· καὶ μὴ καταδικάζετε, καὶ οὐ μὴ καταδικασθῆτε. ἀπολύετε, καὶ ἀπολυθήσεσθε·
37 Kai me krinete, kai ou me krithete. kai me katadikazete, kai ou me katadikasthete. apolyete, kai apolythesesthe.
37 No juzguen y no serán juzgados. No condenen y no serán condenados. Perdonen, y serán perdonados.
38 δίδοτε, καὶ δοθήσεται ὑμῖν· μέτρον καλὸν πεπιεσμένον σεσαλευμένον ὑπερεκχυννόμενον δώσουσιν εἰς τὸν κόλπον ὑμῶν· ᾧ γὰρ μέτρῳ μετρεῖτε ἀντιμετρηθήσεται ὑμῖν.
38 didote, kai dothesetai hymin. metron kalon pepiesmenon sesaleumenon hyperekjynnomenon dosousin eis ton kolpon hymon. ho gar metro metreite antimetrethesetai hymin.
38 Den, y se les dará; una medida buena, apretada, sacudida, y rebosante, derramarán en su regazo, porque con la medida con la que midan, se les medirá a ustedes.
39 Εἶπεν δὲ καὶ παραβολὴν αὐτοῖς· Μήτι δύναται τυφλὸς τυφλὸν ὁδηγεῖν; οὐχὶ ἀμφότεροι εἰς βόθυνον ἐμπεσοῦνται;
39 Eipen de kai parabolen autois. Meti dynatai tyflos tyflon hodegein; ouji amfoteroi eis bothynon empesountai;
39 Les contó también una parábola: ¿Puede acaso un ciego guiar a otro ciego? ¿No caerán ambos en el hoyo?
40 οὐκ ἔστιν μαθητὴς ὑπὲρ τὸν διδάσκαλον, κατηρτισμένος δὲ πᾶς ἔσται ὡς ὁ διδάσκαλος αὐτοῦ.
40 ouk estin mathetes hyper ton didaskalon, katertismenos de pas estai hos ho didaskalos autou.
40 No es el discípulo superior a su maestro; pero todo discípulo completamente preparado será como su maestro.
41 Τί δὲ βλέπεις τὸ κάρφος τὸ ἐν τῷ ὀφθαλμῷ τοῦ ἀδελφοῦ σου, τὴν δὲ δοκὸν τὴν ἐν τῷ ἰδίῳ ὀφθαλμῷ οὐ κατανοεῖς;
41 Ti de blepeis to karfos to en to ofthalmo tou adelfou sou, ten de dokon ten en to idio ofthalmo ou katanoeis;
41 ¿Por qué ves la paja en el ojo de tu hermano, pero no percibes la viga en tu propio ojo?
42 πῶς δύνασαι λέγειν τῷ ἀδελφῷ σου, Ἀδελφέ, ἄφες ἐκβάλω τὸ κάρφος τὸ ἐν τῷ ὀφθαλμῷ σου, αὐτὸς τὴν ἐν τῷ ὀφθαλμῷ σοῦ δοκὸν οὐ βλέπων; ὑποκριτά, ἔκβαλε πρῶτον τὴν δοκὸν ἐκ τοῦ ὀφθαλμοῦ σοῦ, καὶ τότε διαβλέψεις τὸ κάρφος τὸ ἐν τῷ ὀφθαλμῷ τοῦ ἀδελφοῦ σου ἐκβαλεῖν.
42 pos dynasai legein to adelfo sou, Adelfe, afes ekbalo to karfos to en to ofthalmo sou, autos ten en to ofthalmo sou dokon ou blepon; hypokrita, ekbale proton ten dokon ek tou ofthalmou sou, kai tote diablepseis to karfos to en to ofthalmo tou adelfou sou ekbalein.
42 ¿Cómo puedes decirle a tu hermano: “Hermano, deja que saque la paja de tu ojo”, mientras tú no ves la viga en tu propio ojo? ¡Hipócrita! Saca primero la viga de tu ojo, y entonces verás con claridad para sacar la paja del ojo de tu hermano.
43 Οὐ γάρ ἐστιν δένδρον καλὸν ποιοῦν καρπὸν σαπρόν, οὐδὲ πάλιν δένδρον σαπρὸν ποιοῦν καρπὸν καλόν.
43 Ou gar estin dendron kalon poioun karpon sapron, oude palin dendron sapron poioun karpon kalon.
43 No hay árbol bueno que produzca fruto malo, ni árbol malo que produzca fruto bueno.
44 ἕκαστον γὰρ δένδρον ἐκ τοῦ ἰδίου καρποῦ γινώσκεται· οὐ γὰρ ἐξ ἀκανθῶν συλλέγουσιν σῦκα, οὐδὲ ἐκ βάτου σταφυλὴν τρυγῶσιν.
44 hekaston gar dendron ek tou idiou karpou ginosketai. ou gar ex akanthon syllegousin syka, oude ek batou stafylen trygosin.
44 Cada árbol se reconoce por su propio fruto. No se cosechan higos de los espinos, ni se recogen uvas de los abrojos.
45 ὁ ἀγαθὸς ἄνθρωπος ἐκ τοῦ ἀγαθοῦ θησαυροῦ τῆς καρδίας προφέρει τὸ ἀγαθόν, καὶ ὁ πονηρὸς ἐκ τοῦ πονηροῦ προφέρει τὸ πονηρόν· ἐκ γὰρ περισσεύματος καρδίας λαλεῖ τὸ στόμα αὐτοῦ.
45 ho agathos anthropos ek tou agathou thesaurou tes kardias proferei to agathon, kai ho poneros ek tou ponerou proferei to poneron. ek gar perisseumatos kardias lalei to stoma autou.
45 El hombre bueno, del buen tesoro de su corazón, saca lo bueno; y el hombre malo, del mal tesoro, saca lo malo. Porque de la abundancia del corazón habla su boca.
46 Τί δέ με καλεῖτε, Κύριε κύριε, καὶ οὐ ποιεῖτε ἃ λέγω;
46 Ti de me kaleite, Kyrie kyrie, kai ou poieite ha lego;
46 ¿Por qué me llaman: “Adón, adón”, y no hacen lo que digo?
47 πᾶς ὁ ἐρχόμενος πρός με καὶ ἀκούων μου τῶν λόγων καὶ ποιῶν αὐτούς, ὑποδείξω ὑμῖν τίνι ἐστὶν ὅμοιος·
47 pas ho erjomenos pros me kai akouon mou ton logon kai poion autous, hypodeixo hymin tini estin homoios.
47 Todo el que viene a mí, escucha mis palabras y las pone en práctica, les mostraré a quién es semejante:
48 ὅμοιός ἐστιν ἀνθρώπῳ οἰκοδομοῦντι οἰκίαν ὃς ἔσκαψεν καὶ ἐβάθυνεν καὶ ἔθηκεν θεμέλιον ἐπὶ τὴν πέτραν· πλημμύρης δὲ γενομένης προσέρηξεν ὁ ποταμὸς τῇ οἰκίᾳ ἐκείνῃ, καὶ οὐκ ἴσχυσεν σαλεῦσαι αὐτὴν διὰ τὸ καλῶς οἰκοδομῆσθαι αὐτήν.
48 homoios estin anthropo oikodomounti oikian hos eskapsen kai ebathynen kai etheken themelion epi ten petran. plemmyres de genomenes proserexen ho potamos te oikia ekeine, kai ouk isjysen saleusai auten dia to kalos oikodomesthai auten.
48 Es semejante a un hombre que, al construir una casa, cavó y profundizó, y puso el cimiento sobre la roca. Cuando vino la inundación, el río embistió contra aquella casa, pero no pudo moverla, porque estaba bien construida.
49 ὁ δὲ ἀκούσας καὶ μὴ ποιήσας ὅμοιός ἐστιν ἀνθρώπῳ οἰκοδομήσαντι οἰκίαν ἐπὶ τὴν γῆν χωρὶς θεμελίου, ᾗ προσέρηξεν ὁ ποταμός, καὶ εὐθὺς συνέπεσεν, καὶ ἐγένετο τὸ ῥῆγμα τῆς οἰκίας ἐκείνης μέγα.
49 ho de akousas kai me poiesas homoios estin anthropo oikodomesanti oikian epi ten gen joris themeliou, he proserexen ho potamos, kai euthys synepesen, kai egeneto to regma tes oikias ekeines mega.
49 Pero el que oye y no pone en práctica, es semejante a un hombre que construyó una casa sobre tierra sin cimientos. Cuando el río embistió contra ella, inmediatamente se derrumbó, y grande fue la ruina de aquella casa.